Oko za oko a svět bude slepý.
Sbééénčeníí tady ploším:)
SONB přihláška - ZDE

Listopad 2008

Tereza Kerndlová

30. listopadu 2008 v 18:29 MP3 - Music joooo :D
Orchidej



Ft.leoš Mareš - Nejlepší nápad


Black milk

30. listopadu 2008 v 18:02 MP3 - Music joooo :D
Helena Zeťová, Tereza Kendrlová, Tereza Černocká

Sedmkrát


Katty Perry

30. listopadu 2008 v 17:48 MP3 - Music joooo :D
Hot n cold





I kissed a girl


Mamma mia!

30. listopadu 2008 v 16:45 My favourite films













diplomky

28. listopadu 2008 v 17:45 Diplomky - for you
ahoj tady jsou diplomky pro mé kámojdy



SONB

28. listopadu 2008 v 17:20 Competišky - soutěžky:-)
Ahoj tak sem se rozhodla že udělm 1.kolo SONB. Tak můžetet začít soutěžit:D
Ten kdo chce soutěžit tak to napište do kometíků.

Praha

28. listopadu 2008 v 16:31 Slavná města


Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie



Praha je hlavní a současně největší město České republiky. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, vláda, ústřední státní orgány a Vrchní soud. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR.
Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má 1 223 368 obyvatel (údaj ČSÚ k 30. červnu 2008). Pražská metropolitní oblast měla v roce 2004 (podle Eurostatu) 1 964 750 obyvatel.[2]
Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě.[3] Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě,[4] je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa, což činí Prahu jedním z nejnavštěvovanějších měst Evropy.


Název

Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština); vizte také rámeček "v jiných jazycích".
Jméno Praha se tradičně odvozuje od slova práh. Historici obvykle tvrdí, že Praha je pojmenována po říčním prahu či jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Další variantou může být vznik názvu od prahů - pražišť - tedy míst, kde se vypálil les, aby se získala půda k obdělání či ostavění.[zdroj?]

Postavení Prahy v rámci České republiky

Praha je sice od 24. listopadu 1990 de facto opět statutárním městem, má však v rámci Česka specifické postavení obce i kraje, a jako takové se jí netýká Zákon o obcích (128/2000 Sb.), nýbrž Zákon o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.), který se zmiňuje o jejím statutu, ale mezi statutární města ji nepočítá. Zároveň zde sídlí i správní instituce Středočeského kraje.


Významné čtvrti


Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.
Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.
Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a později též pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí.

Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí


Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila 1. světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta.
Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.
Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30. let Prahu začali opouštět první obyvatelé.

Obyvatelstvo


Václavské náměstí



Praha měla k 30. 06. 2008 1 223 368 obyvatel (údaje ČSÚ). Kvůli práci do ní dojíždí kolem 300 000 lidí, převážně ze Středočeského kraje.
Od poloviny 90. let výrazně posilují národnostní menšiny. V Praze podle odhadů žije trvale nebo přechodně asi 50 000 Slováků, 50 000 Ukrajinců, dalších 20 000 lidí z bývalého SSSR (především Rusové a Bělorusové), 10 000 obyvatel ze zemí bývalé Jugoslávie (především Srbové a Chorvati) a 15 000 Vietnamců. Ve městě je několik romských komunit, především v Libni, západní části Smíchova a na Žižkově. Podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v kraji Vysočina[5]); podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006[6] v Praze je 6 sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000. Karlín má pravděpodobně největší asijskou komunitu, dalšími centry Asiatů jsou Holešovice a Písnice. Většina Ukrajinců jsou muži, kteří přijeli za prací; mnozí z nich se však již v Praze trvale usadili. Slováky tvoří hlavně trvale usazení, studenti VŠ a lidé, kteří přijeli krátkodobě či dlouhodobě za prací.
Praha má vysokou míru počtu přistěhovalých i počtu vystěhovalých. Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast. Metropolitní oblast Prahy má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR.
V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo - vedle Čechů Němci, Židé, ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj.
Dle sčítání pražského magistrátu z roku 2007 se ve městě pohybuje zhruba 2000 bezdomovců. Téměř 50 z nich získalo v roce 2008 práci na hlavní pracovní poměr díky pilotnímu projektu centra sociálních služeb (příspěvková organizace magistrátu). Účastníci projektu našli uplatnění v zahradnictví, pásové výrobě nebo na stavbách.[7]

Kultura


Vstup do Veletržního paláce Národní galerie


Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000.[8] Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí.
Pražský magistrát vynakládá na kulturu ročně stamilionové částky; způsob přerozdělování finančních prostředků však v letech 2007-2008 ohrozil především některá menší divadla, a stal se tak předmětem ostrých sporů.[9]

Divadlo




Praha se vyznačuje mimořádnou koncentrací malých i velkých divadelních scén. V nejvýznamnějším Národním divadle, jehož novorenesanční budova a výzdoba je symbolem českého vlastenectví 19. století, působí stálé soubory činohry, opery a baletu;[10] ty vystupují střídavě také v klasicistním Stavovském divadle, v němž se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito. Mezi činoherními scénami dále vyniká Divadlo na Vinohradech. Prestižní hudební scénou je pražská Státní opera (původně pražská německá scéna) a také Dvořákova síň Rudolfina, sídla České filharmonie.[11] Světově známé je také divadlo Laterna magika.
Mezi menší scény patří mj. Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo či dnes již legendární Semafor a divadlo Járy Cimrmana. Kromě toho má Praha množství muzikálových a zábavných divadel (největší z nich je Hudební divadlo Karlín) a dalších komerčních scén, které se zaměřují např. na černé divadlo a žijí především z cestovního ruchu.

Doprava


Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu. Pražský železniční uzel je centrem dálkové i příměstské osobní dopravy. Velká pražská nákladová nádraží jsou v útlumu, avšak v Uhříněvsi vzniklo největší kontejnerové překladiště ve střední Evropě. Letiště Praha-Ruzyně je hlavním pražským letištěm. Osobní vodní doprava má v Praze převážně rekreační a turistický význam. Radotínský přístav umožňuje nákladní dopravu po Vltavě na labskou vodní cestu, je využíván sporadicky, zejména pro přepravu sypkých stavebních hmot a rozměrných nákladů.
Místní komunikace procházejí postupným rozvojem a modernizací po celou dobu vývoje města. Hlavními dálkovými silničními tahy jsou dálnice D1 (Jihlava, Brno + směr Ostrava - dálnice D48), D5 (Plzeň, Rozvadov), D8 (Ústí nad Labem), D11 (Hradec Králové). Postupně jsou budovány dva rychlostní okruhy kolem Prahy, které mají být dokončeny kolem roku 2015. Doprava v centru je regulována zejména systémem zón placeného stání, v okrajových částech jsou zřizována parkoviště P+R. Kolem roku 2000 se začala prosazovat koncepce ucelené městské sítě cyklistických tras, na mnoha místech jsou budovány stezky pro cyklisty.
Veřejná městská doprava byla zprvu v 19. století zajišťována drožkami a omnibusy, od roku 1875 vznikala síť koněspřežné tramvaje, kterou od 90. let 19. století začala nahrazovat elektrická tramvaj. Do roku 1907 soukromé městské dráhy vykoupilo město. Po neúspěšném pokusu v letech 1908-1909 se od roku 1925 začlenily do městské dopravy i autobusy a od roku 1974 metro. Po roce 2002 nabyly důrazu snahy využít pro městskou a příměstskou dopravu více i železnici. Doplňkovou roli mají od roku 1891 lanovky, po roce 2000 byly obnoveny tři malé osobní přívozy. Veřejná doprava dotovaná městem je začleněna do systému Pražské integrované dopravy.










Pardubice

28. listopadu 2008 v 16:05 Slavná města


Pardubice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie



Pardubice (německy Pardubitz) jsou statutárním městem na východě Čech a metropolí Pardubického kraje.

Poloha a povrch

Pardubice se rozkládají na obou březích Labe u soutoku s Chrudimkou přibližně mezi 15 a 16 ° východní zeměpisné délky a okolo 50 ° severní šířky. Město Pardubice je vzdáleno 104 km na východ od Prahy, přes 20 km jižně od Hradce Králové, okolo 10 km severně od Chrudimi. Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Město se rozkládá v Polabské nížině v nadmořské výšce 215 až 237 metrů. Jeho rozloha činí téměř 78 km2.

Obyvatelstvo

Pardubice jsou krajským městem s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Ke dni 1. 1. 2005 žilo ve městě Pardubice 88 181 trvale bydlících obyvatel, z toho 47,8 % mužů a 52,2 % žen. Průměrný věk činil 41,4 let. Z věkové struktury vyplývá, že ve městě převažuje počet obyvatel ve věku 15-59 let, ubývá lidí ve věku 0-14 let, podle čehož se dá předpokládat v příštích letech nárůst počtu obyvatel nejen ve věku 15-59, ale i ve věku nad 60 let.
Počet obyvatel Pardubic již od počátku 19. století poměrně prudce stoupal z důvodů velkého růstu průmyslové výroby, která zaznamenala velký rozmach po napojení města Pardubice na hlavní železniční trať Praha - Česká Třebová. Od roku 1993 se však počet trvale žijících obyvatel stále snižuje. Z porovnání počtu obyvatel Pardubic a okresu vyplývá soustřeďování obyvatel přímo do okresního města až do roku 1991, od kterého se podíl obyvatel žijících ve městě a v celém okrese mírně snižuje zejména v důsledku možnosti dostupnějšího bydlení v okolních obcích.
Do roku 1940 se město Pardubice skládalo z centrální části a Bílého předměstí. Roku 1954 se připojily Pardubičky a Studánka, do roku 1960 Doubravice, Ohrazenice, Polabiny, Semtín, Popkovice a Rosice nad Labem, do roku 1964 Trnová, Svítkov a Srnojedy, do roku 1976 pak dále Dražkovice, Nemošice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory, Spojil a Staré Čívice a nakonec do roku 1986 Lány na Důlku a Opočínek. Cihelna vznikla roku 1991 a došlo k osamostatnění Spojila, roku 1993 k osamostatnění Srnojed. Roku 2006 došlo k připojení obce Hostovice.
V současné době se správní území města Pardubice skládá z 19 katastrálních obvodů o celkové rozloze 7 772 ha.

Městské obvody




Historie

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. potvrzuje v Pardubicích klášter cyriaků a chrám sv. Bartoloměje. Prvním vlastníkem Pardubic na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili synové Púty z Dubé Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně. Jeho syn Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem. Přichází na scénu dějin šlechtický rod - páni z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Arnoštova závěť z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města, přesněji jako poddanského městečka. Povýšení Pardubic na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 1332-1340. V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Dalším majitelem po jeho smrti se stává na začátku husitských válek Viktorín Boček z Kunštátu. V době husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.

Kostel sv. Bartoloměje v Pardubicích


V roce 1491 Pardubice koupil Vilém z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího Českého království. Vedle zvelebování města a panství se Vilém pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu, jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát - přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný zámek - můžeme obdivovat dodnes. Pernštejnům však vděčíme i za celé historické městské jádro s renesančním náměstím, malebnými uličkami a s dominantou Pardubic - Zelenou bránou. Pardubické staré město je od roku 1964 městskou památkovou rezervací. Po slavné éře Pernštejnů, kteří zadlužené panství prodali v roce 1560 arciknížeti Maxmiliánu Habsburskému, nastává úpadek. Třicetiletá válka město ještě více zbídačila.
K novému rozmachu dochází až v polovině 19. století, kdy 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak po první české parní železnici z Olomouce do Prahy. Ve druhé polovině 19. století bylo město postupně napojeno na další železniční tratě a dochází tak k rozkvětu města. Vznikají průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, Prokopova továrna na mlýnské stroje, Fantova rafinérie minerálních olejů a další. Dochází k rozvoji kultury, sportu a dalších odvětví. Roku 1874 se poprvé běžel dnes světoznámý dostih Velká pardubická. Centrem kultury se stává dnes již neexistující hotel Veselka, roku 1909 bylo postaveno městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Na počátku 20. století se Pardubice stávají kolébkou českého letectví, kdy roku 1910 uskutečnil ing. Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Prahy.
Po první světové válce dochází k dalšímu rozmachu průmyslu. Vzniká Explosia - dnes Semtín a také Telegrafia, později Tesla. V roce 1931 jsou Pardubice dějištěm Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand, muzeum, dnes střední průmyslová škola potravinářské technologie. V období 2. světové války byly Pardubice terčem 3 náletů spojeneckého vojska. Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla. Roku 1951 byla zavedena trolejbusová doprava. Roku 1959 bylo vybudováno nové vlakové nádraží, jelikož stará budova byla při jednom z náletů za války poškozena. V šedesátých letech se začalo stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina a Cihelna.

Průmysl


Moderní budova ČSOB pojišťovny


Pardubice jsou označovány jako průmyslové centrum východních Čech. Největším rozvojem prošel po napojení Pardubic na železnici a dále ve 20. století. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický.

Chemický

Pardubice se mohou pyšnit dlouholetou tradicí chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti:

PARAMO

Akciová společnost PARAMO patří mezi významné české rafinerie. V pardubické továrně se vyrábí paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Historie Pardubické rafinérie minerálních olejů se začala psát v 2. pol. 19. stol. ve Vídni, kde majitel krámku David Fanta prodával petrolej na litry. Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Místo jako stvořené pro svůj záměr nalezl v Pardubicích. Zde byla nejen voda a železnice, ale i již rozvětvený průmysl. Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889.
Oleje všeho druhu, vřetenové, vazelínové, válcové i těžké, začaly vytlačovat až dosud všeobecně uznávané americké výrobky. To nejen v Rakousku, ale i v zahraničí. Po dvojnásobném bombardování na sklonku druhé světové války zůstala ze závodu sotva čtvrtina, ale již v roce 1945 se začala obnovovat jako národní podnik. Nyní patří společnost PARAMO mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v České republice.
Synthesia - Explosia
V roce 1920 byla v Pardubicích-Semtíně založena "Československá akciová továrna na látky výbušné". Roku 1928 vznikla sesterská společnost "Synthesia" a v roce 1934 byl podnik přejmenován na "Explosia a.s." Roku 1946 vznikl "Synthesia, národní podnik" sloučením Synthesie a Explosie, později přejmenovaný na "Východočeské chemické závody n.p.". Bouřlivým rozvojem prošel tento obor především v 50. a 60. letech minulého století.
"Synthesia, a.s." nyní patří mezi přední české společnosti ve výrobě celulosy, pigmentů a barviv a organických sloučenin. Pracuje zde na 2300 osob a tržby v roce 2005 činily 3 570 mil. Kč. "Explosia, a.s." zaujímá významné postavení v oblasti trhavin a střelivin na trhu ČR, ale je i významným exportérem, především do zemí EU. Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive.

Elektrotechnický

Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v nové průmyslové zóně, která byla vybudována na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubické společnosti Tesla pochází radiolokátory Tamara a Věra.
Foxconn
Foxconn je celosvětovou společnost zabývající se poskytováním kompletních řešení v oblasti IT a produkci spotřební elektroniky až po výrobu součástek pro komunikační a elektronická zařízení. Vyrábí všechny součásti osobního počítače s výjimkou čipů. V Pardubicích má pouze montovnu.
Panasonic
Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2004. Vyrábí mobilní komunikační zařízení a audio systémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh. Pardubický závod zaměstnává více než tisíc lidí.

Potravinářství


Historicky velmi cenná budova automatických mlýnů od Josefa Gočára z roku 1911


Pardubice jsou již po staletí známy svým proslulým perníkem. Dále se zde kromě pivovaru také nachází výrobce nahrážku kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek.
Pivovar Pardubice
Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 se pivovar transformoval z národního podniku na akciovou společnost. Nyní nabízí pivovar Pernštejn několik druhů piva. Tento pivovar patří k těm méně známým.

Doprava

Městská hromadná doprava

První trolejbusy v Pardubicích vyjely do ulic v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova). V 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať byla otevřena až na začátku 80. let (na Polabiny). V 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků. Vozový park je v současnosti obnovován výhradně nízkopodlažními vozy.

Železniční doprava


Budova hlavního nádraží v Pardubicích


Pardubice jsou významným železničním uzlem železniční dopravy v Česku na trati 010 z Prahy na východ. Na území města se nacházejí dvě železniční stanice: největší je Pardubice hlavní nádraží, jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem. Nádraží má 4 ostrovní nástupiště s průjezdnými kolejemi (8 nástupištních hran) a jedno nástupiště se dvěma nástupištními hranami u kusých kolejí. 2., 3. a 4. nástupiště bylo zmodernizované, stejně jako příchozí a odchozí tunel k jednotlivým nástupištím. Drohou stanicí je Pardubice-Rosice nad Labem, jejíž budova prošla opravou. Dále je na území města 6 zastávek Pardubice-Opočínek, Pardubice-Svítkov, Pardubice-Pardubičky, Pardubice-Černá za Bory, Pardubice-Semtín a Pardubice závodiště u dostihového závodiště, kde probíhá každoroční Velká pardubická.

Letecká doprava

Mezinárodní civilní letiště v Pardubicích vzniklo v roce 1995. Pardubické letiště je původně vojenské. Dnes je to letiště se smíšeným vojenským a civilním leteckým provozem. Na počátku roku 2007 byla zavedena nedělní pravidelná linka Moskva - Pardubice - Moskva a linka z Pardubic do Petrohradu.

Silniční doprava

Pardubice jsou důležitým silničním uzlem. Ve směru severojižním protíná město silnice I/37 spojující Hradec Králové s Chrudimí. Ve směru východ - západ protíná město silnice I/36, od konce roku 2006 přivaděč na dálnici D11 Praha - Hradec Králové. Pardubice jako průmyslové město generují velké množství silniční dopravy. Místní politici zodpovědní za koncepci dopravy navázali na (ne)řešení silniční dopravy uvnitř Pardubic v dobách komunizmu. Ani koncem roku 2006 tak Pardubice nemají schválený územní plán obsahující vizi silničního obchvatu města.
Zcela nefunkční roštový systém komunikací přivádějící veškerou dopravu včetně tranzitní přímo do vnitřních částí města způsobuje značné dopravní problémy. Pokud se někdy podaří schválit územní plán města, mohlo by budování silničního okruhu začít nejdříve v roce 2010.


Sport


ČEZ aréna na Pardubice


Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim (obvykle v polovině října) koná slavná Velká pardubická, nejtěžší koňský dostih na evropském kontinentu.
V Pardubicích sídlí hokejový klub HC Moeller Pardubice, který v roce 2005 vyhrál českou extraligu.




Každoroční významné společenské, kulturní a sportovní akce


MY diplomky

26. listopadu 2008 v 19:10 MY diplomky
OD Bufíka














OD Marekánky(Elzy)


Comeback - fotky

5. listopadu 2008 v 19:03 Comeback
Comeback je úplně hutnej sitcom.
O čem to je: Říkal si Tomi Paci a svět šoubyznysu i fanynky mu ležely u nohou. Teď na zašlou slávu jenom vzpomíná a se svým svérázným bratrem Ozzákem vychovává dospívající dceru Ivu... Tady jsou všechny postavy:

Tomáš


Kdysi v pop music mířil k metám nejvyšším, pak ho ale šoubyznys zavrhl.
Hraje: Tomáš Matonoha

Ozzák


Tomášův starší bratr, který život zasvětil rocku. Jeho skupina Krakatice to nedotáhla ani k prvnímu koncertu.
Hraje: Martin Dejdar

Iva


Dospívající dcera Tomáše, který vyměnil koncertní šňůru za šňůru prádelní.
Hraje: Kristýna Leichtová


Marcelka

Někdejší fanynka Tomiho Paciho svému idolu nezištně splácí vše, co ji svými písněmi dal.
Hraje: Dana Batulková


Saša

Ivina nejlepší kamarádka, světlo se kolem ní asi zvláštně láme, protože není vidět.
Hraje: Marie Doležalová


Lexa

Sašino o 4 minuty starší dvojče. Pako a debil.
Hraje: Matouš Ruml



ME -photíky

5. listopadu 2008 v 18:23 ME :-)
Tak tady je pár mých fotek:D.























MY friends ze škoooly

5. listopadu 2008 v 16:25 MY zlatíška- FRIENDS:D:D
Bez mé skvělé rodiny a bez mejch friendíku by to nebylo to pravý vořechový. Bez některejch bych to ani nebyla jáá. Jsem moc ráda že mám někoho komu se můžu svěřit. Jste můj lajfík:D:D:D.



Baryk - Barča - Baú - to je my nej nej nej kámojda, se kterou je hrozná švanda, legranda, a já ještě nvm co všechno. Můžu se na ní spolehnout, můžu se jí svěřit, prostě kámoška se vším všudy. Barů jsi nejlepší kámojda na celééém světě!!!




Lucíííšek - to je úpa bestowá friendka. Můžu se na ní spolehnout a ty její příhody to je něco k nezaplacení!!! Někdy se pohádáme, ae to k tomu patří. Když se pak usmíříme tak je to všechno v poho - a to je hlavní!!!!!! Luci seš súpa človíček:D:D:D.




Mišák - Míša - to človík se kterm je sranda. Někdy ovšem je to s ní k nevydržení:-). Jindy je zas super:D. Je to good kámojda na pokec.



Deni a Lého - Deni je svědek všeho, všechno viděl u všeho byl:D:D. Je s nim sranda. Je to fajnovej kluk na pokec:D. Lého je to samý, good kluk na pokec, akorát je tak asi o hlavu větší než Deni:D:D:D. Oba jsou fajn.



Domíšššek - to je good friendík. Je s ní strašnáááá švanda!!! Je to guďajz holka se srdcem na správnym místě. Bufi seš supeer človíček se kterym se dá dobře keckovat:D:D:D.




Julííík - to je kliďáskový peoplík. Ovšem řádit umí taky:D:D:D. Julíí jsi perfekto človík!!!! My zlatíííí...






Suša - Aleš - to je gud kluk je s nim sranda... No prostě Suša Skejťák!!!:D



Milka - to je guďajzovej friend!!! Je s ní velká legranda!!!:d Nemám co k ní dodat Súpa človík ze tříídy!!!!



Králík - prostě kluk se kterym se sranda




Kadlecka - (Ančík) - asi nejvíc praštěná holka z celý třídy:D!!! A ten její smích no to je něco!!! ( za ní sedí Míša - soustředí se na rujinu:D)





Londýn

4. listopadu 2008 v 20:35 Slavná města
Obrázky z London Eye!!:
Teď zase pár obrázků z Tower Bridge!!
Soubor:Towerbridge2.jpg

The Tower Bridge II.
//

Kočičky

4. listopadu 2008 v 20:32 Pár zvížátek
Tak tady je pár obrázků kočiček:

Nikdy to nevzdávej - info

4. listopadu 2008 v 20:30
Terri miluje hudbu a zpěv zrovna jí skončila škola a ona chce jet do hudební školy do L.A.,ale tam se dostanou jen ty nejlepší.Její brácha Paul zrovna udělal maturu a tak ho Terri vytahne na koncer Three days grace(opravdu skvělá skupina) když se vrací domů smete jejich auto nákladák,kterej jel na červenou.Paul to nepřežije.A tak rodina velice smutní.Když příde Terri dopis že jí vybrali do tý hudební školy vyhodího do koše.Její táta je stejnak proti a ona nechce nic dělal bez jeho svolení.
Ale to se nelíbí její mámě a tete.Ty řeknou že tam musí jet a že to ale neřeknou tátovi.Jemu řeknou že jede k tete.Terri tam teda jede pozná fantastickýho kluka.Později s ním začne chodit.Terri s Jayem musí nacvičit písničku na závěreční vystoupení.Tak jí napíšou spolu.A začnou jí nacvičovat.Jenže jednou za ním de a načape ho jak se líbá s jednou holkou(nespomenu se na meno ,ale minulí prázdniny v tom filmu spolu chodily a ona ho chce získat zpět).Terri uteče a chce si zbalit věci a odjet domů.Pak se ale rozhodne přeci jen zůstat.Oboum se vůbec nejde soustředit.On se ožere a příde za ní.Dou spolu na střech a tam stráví noc.Ona mu odpustí a zase je mezi nima vše v pohodě.Mezitím Terri a Jay dohazují holku klukovi ménem Kiwi.Ta holka je dost ujetá.Oni oba.Ale daj je dohromady.
když už se koná závěrečný koncer a Terri s Jayem mají přijít na řadu zjistí že nemá křížek od Paula a bez něj zpívat nemůže.De si pro něj do pokoje ,ale narazí tam na tátu.Zjistil pravdu.Chce si jí ihned odvést domů ,ale nakonec jí tam nechá a de s ní na ten koncert.Oba to zazpívají skvěle.Ale stípko o který šlo celou dobu získá Terrina spolubydlíci Denise.
O filmu:

"Nikdy to nevzdávej"

Dva a půl roku starý film s Hilary Duff, která zpívá a chce se prozpívat ke slávě? Věřte nevěřte, tak moc strašné to zase není.
Není zrovna dvakrát obvyklé, aby k nám přišel do kin film s více jak dvouletým zpožděním. Pokud se tedy nejedná o nějakou uměleckou pecku, která si to zaslouží. To ovšem případ filmu Nikdy to nevzdávej rozhodně není. S dvouletým zpožděním k nám do kin jde totiž snímek, který je zaměřen na dvanáctileté holky, které by se rády v dospělosti staly zpěvačkami. Je to vůbec první titul, který u nás uvede nová distribuční společnost Palace Pictures, a díkybohu se zdá, že jediný vyloženě komerční (čekají nás totiž umělečtější pecky typu Good Night and Good Luck, Děkujeme, že kouříte, TransAmerika, Nejrychlejší indián atd.). Ovšem ačkoliv je cílovým divákem dvanáctiletá slečna, není to tak hrozné...
Jak se dá očekávat, příběh je napěchovaný jedním klišé za druhým. Hlavní postavou je Terri Fletcher (Hilary Duff), která umí zpívat, ale pokud zůstane na malém městě v Texasu, kde bydlí s rodiči a bratrem, nikdy nic nedokáže. Střední školu má úspěšně za sebou a ráda by se dostala na třítýdenní letní hudební školu Bristol-Hillman Conservatory v Los Angeles. Tam se dostávají jen ti nejlepší, tak moc je prestižní. Je tu ovšem jeden velký problém - její otec, Simon (David Keith), ji nehodlá nikam pustit a do nebezpečného Los Angeles už vůbec ne. Když už se Terri pomalu smiřuje se smutným faktem, že bude navěky pomáhat v otcově restauraci jako servírka, stane se rodinné neštěstí, které toho hodně zvrátí. Po tragické nehodě, ve které zemře její bratr Paul (Jason Ritter), se rozhodne po přijetí na školu jít - bylo to totiž Paulovo velké přání. Společně s tetou Ninou (Rebecca De Monray) a maminkou (Rita Wilson) udělají na panovačného taťku menší podraz. Terri se vydává na školu do Los Angeles, ale jemu se řekne, že jede na prázdniny za tetou. Po příjezdu čeká Terri velké rozčarování. Všichni studenti jsou k ní nepřátelští (nejlepší student získá stipendium na škole a všichni jsou tedy soupeři), začíná pochybovat o svých schopnostech, ovšem postupně nachází lásku, začíná se zlepšovat... a jak to skončí všichni tuší.
I když se jedna očekávaná situace střídá s další, divák se během celého filmu poměrně dobře baví a nechává se unášet dějem. Každá z postav je téměř nesnesitelně přesně narýsovaná, ale pro potřeby děje zcela pochopitelná. Otec Terri se bojí o svou dceru, a aby ji mohl chránit, klidně si ji znepřátelí a odmítá, aby si splnila své sny. Její bratr je tak nesmírně hodný, že ještě před svou smrtí natočí svou sestru na kameru, jak zpívá, a nahrávku zašle do konzervatoře, díky čemuž ji přijmou. Tetička Nina je volnomyšlenkářská umělkyně, která se nebojí rozhodit vztahy v rodině, jen aby si Terri mohla povyrazit. Tyto papírové postavy se v průběhu filmu nezmění, až na otce, kterého na závěr samozřejmě čeká prozření. Jak jinak.
Režisér Sean McNamara (podobnost jména s hlavní postavou seriálu Plastická chirurgie s.r.o. je čistě náhodná) je sice rutinér, ale místy probleskne scéna, ve které dokáže, že něco umí. Například sestřih scén potom, co dojde k nehodě, ve které zemře Paul, je - nebojím se použít to slovo - v rámci tohoto žánru naprosto brilantní. Pomalé zatmívačky, depresivní hudba, záběry na tiché rodinné večeře. Člověka to úplně vytrhne z děje a chvilku jsem si dokonce říkala, jestli sem ta scéna nevpadla z úplně jiného filmu. Nebo příjezd do Los Angeles - žádné záběry na nápis Hollywood, žádné prosvícené ulice. Bezdomovci, šlapky, špína. Tím ale výčet povedených scén končí. McNamara velmi záhy svůj režisérský um naprosto zabije úděsně trapnou videoklipovou scénou, ve které Terri přichází na dvůr hudební školy, kde všichni žáci začnou na různé nástroje hrát zcela sehranou melodii. Pak skončí, zatleskají si a jde se dál. Režisér ale na druhou stranu dokáže tak přesně dávkovat klišé a sentiment, že si to jejich ohromné množství ve filmu uvědomíte až po odchodu.
Hilary Duff (Dvanáct do tuctu, Moderní popelka), která hraje hlavní postavu Terri, je postupem času čím dál tím méně nepříjemná a člověk si zvykne i na ten její neustále plakátový úsměv. Pro roli byla vybraná výtečně - vypadá skutečně jako mladá holka, sama vydala už několik hudebních alb, takže zpívat za ní nemusel někdo jiný. Trochu v křeči mi přišel David Keith (Daredevil, Za nepřátelskou linií), který se musel vypořádat s panovačným otcem Terri, zato Rebecca De Monray (Legendy Dogtownu) si svou roli umělecky zaměřené tetičky vyloženě užívala. Po příchodu do školy se Terri setkává s řadou učitelů a tady na nás čeká největší zklamání filmu - naprosto nevyužitá postava Johna Corbetta (Moje tlustá řecká svatba), který hraje pana učitele Torvalda. Poznáváme ho při představení učitelů, kde jsou všichni v kravatách a hrají kdovíjakou klasickou hudbu a mezi nimi sedí pan Torvald v kožených kalhotech, dlouhých vlasech a vousech a na závěr přihodí na basu rockovou hudební dojížďku zpečetěnou odhozením nástroje. Člověk si říká, že nás čeká skvělá postava podobná Jacku Blackovi ve Škole ro(c)ku, ale režisér Corbettovi dovolil pouze rockový vzhled (dle distribučních materiálů svoje vzezření prosadil herec sám). Kromě úvodní scény se od něj žádných skvělých excesů nedočkáme a jde tak o scenáristicky a režijně zcela zabitou postavu.
Film Nikdy to nevzdávej je prostě naprosto čistý průměr. Obsahuje jedno klišé za druhým, ale když se člověk naladí na správnou notu, dokáže se u něj i docela příjemně bavit. Písničky, které se tam zpívají, nejsou vyloženě nepříjemné, herci se snaží, člověk se párkrát zasměje (když přijde klavíristka na rande v šílených středověkých šatech, smála jsem se dokonce nahlas), a i když to celé končí zcela podle předpokladů, odcházíte s docela příjemným pocitem. A to nejsem dvanáctiletá holka, která by chtěla být v dospělosti zpěvačka.


Lauren Mayhew , Rebecca DeMornay , Rita Wilson , David Keith , Kat Dennings , Johnny K. Lewis , Oliver James and Hilary Duff in New Line Cinema's Raise Your Voice


Ještě něco o filmu:
Terri je dívka z malého města s jedinečným hlasem. Poté co osobní tragédie změní její život, se Terri navzdory svému otci rozhodne strávit léto na hudební akademii v Los Angeles. Terri je nejprve ohromená a zaražená z nového prostředí, ale je pevně rozhodnutá nepromarnit jedinečnou příležitost. Navíc brzy poznává nové přátele, výborného učitele a taky první velkou lásku.


Italské prázdniny - info

4. listopadu 2008 v 20:23 My favourite films
Italské prázdniny – The Lizzie McGuire Movie
Typ filmu: Komedie
Rok výroby: 2003
Hrají: Hilary Duff, Robert Carradine ,Yani Gellman , Antonio Cupo , Artine Brown , Adam Lamberg , Daniel Escobar , Peter Kelamis , Alessandro Cavalieri , Riccardo Marino , Michael Carrat , Giulio Maria Berruti , Matteo Perrazini , Marcus Hondro , Stefano Colacitti , Jackson Rogow , Brent Chapman , Dan Joffre , Claude Knowlton , Michael H. Fall , Peter Grasso , Stefano Giulianetti
Popis: Walt Disney Pictures uvádí ITALSKÉ PRÁZDNINY, rozvernou komedii v hlavní roli s Hilary Duff, nejoblíbenější teenagerovskou hvězdou Hollywoodu (Agent Cody Banks). Veselá dobrodružství začínají, když se půvabná Lizzie (Duff) a její přátelé chystají na školní výlet do Itálie. Tam se Lizzie obrátí celý dosavadní život v pohádkový sen, když se zamiluje do italské pop-hvězdy Paola a on si ji splete se svou bývalou přítelkyní. Z mladičké a nezkušené Lizzie se stává mezinárodní hvězda pop music, která stojí před zásadním rozhodnutím: má vyměnit nový báječný život v záři reflektorů za staré dobré časy a osvědčené přátele?

Přátelé - photíííky

4. listopadu 2008 v 20:17
Přátelé
tohle úpa súpa seriálííík, nej na světě

Něco o...seriálu Přátelé

4. listopadu 2008 v 20:15
Seriál Friends - Přátelé je jedním z nejsledovanějších a nejpopulárnějších sitcomů na celém světě a zároveň nejsledovanějším sitcomem v USA. Pochází z produkční dílny "Bright-Kauffman-Craine", která stojí také za skvělým sitcomem Veronica's Closeth (Veroničiny svůdnosti) nebo také sitcomem Jesse, který se bohužel dožil pouze dvou sezón, přestože patřil k nejsledovanějším v USA.

V hlavních rolích: Jennifer Aniston (Rachel Karen Green), Courteney Cox Arquette (Monica Geller), Lisa Kudrow (Phoebe Buffay), Matt LeBlanc (Joey Tribbiani), Matthew Perry (Chandler Bing) a David Schwimmer (Ross Geller). A jak to všechno začalo? Pilotní epizoda (The One Where It All Began) pojednává o příchodu Rachel do party. Ta uteče od oltáře v den své svatby a nezbude jí nic jiného, než vyhledat kamarádku z dětství a střední školy - Monicu. Ta ji vezme k sobě do bytu a Rachel se stane její spolubydlící. To hlavně potěšilo Rosse, Moničina bratra, který byl do Rachel zamilovaný už na střední škole.

Na vytváření seriálu se kromě herců podílí asi 80 dalších lidí. Věřte nebo ne, ale pro herce je natáčení celotýdenní záležitostí. Scénáře jsou jim posílány až do domu a to obvykle o víkendu. V pondělí ráno se pak všichni sejdou na první zkoušku. Dalších několik dnů se věnují zkouškám kostýmů, úpravám scénáře apod. Pátek je den, kdy se natáčí. Většina seriálu se natáčí ve studiích v Los Angeles, přestože se děj odehrává v New Yorku. Celé natáčení sleduje živé publikum. A každý týden za týdnem, zas a zas. Pro herce je to práce, pro nás legrace, i když při takovém natáčení si užijí dost srandy, jak všichni říkají v rozhovorech pro tisk. Za spoustu let let spolupráce se z této šestice stalá jakási přátelská rodinka. Říkají, že se jejich skutečné přátelské vztahy moc od těch seriálových nelíší. V seriálu se již objevila pěkná řádka slavných herců např. George Clooney, Julia Roberts, Charlie Sheen nebo Tom Selleck. Ale nejen herci, také slavné modelky jako Rebecca Romijn-Stamos nebo Elle MacPherson, ale také třeba návrhář Ralph Lauren, miliardář Richard Bronson či vévodkyně z Yorku Sarah Ferguson.

Přátelé se po krátké době staly hitem, především ve Spojených státech a posléze i ve spoustě dalších zemí. Za deset sezón vysílání se nepřetržitě umisťovali na předních místech žebříčků sledovanosti a sesbírali také mnoho cen včetně Emmy či People's Choice. V lednu 2004 natáčení po deseti letch skončilo a s ním i jeden z nějvětších televizních fenomenů.